Celé setkání bylo vedeno v duchu "fotbalový klub - druhá rodina" a tak se v tichu tribuny všichni hosté svěřili se svými těžkými okamžiky v životě, s chvílemi, které prožili a ustáli. Stejně tak to učinili i hráči z týmů U17 a U19, kteří přečetli své osobní texty, které napsali ve spolupráci se Zuzanou Maléřovou. Sklidili velký potlesk a uznání všech přítomných diváků, hostů i vedení klubu v čele s jeho prezidentem Michalem Prokešem a generálním ředitelem Michalem Šrámkem.
Kristýna Frejová přivedla na čtení i svou dceru Ráchel, spolu s tátou mluvila i o bratrovi, ke kterému má silný vztah a tak z jejich rodiny už na tribuně chyběla pouze maminka, žena Ladislava Freje, herečka Věra Galatíková. Tu v závěru mezi všechny přítomné "přivedla" svým textem z knihy Ticho v květu violy autorka. Jednalo se o krásný otevřený dopis.
V průběhu podvečera zazněly texty z Exupéryho Malého prince, z Fischerova Rytíře v rezavém brnění, z McDougallovy knihy Zrozeni k běhu a z románu Oscara Wildeho Obraz Doriana Graye. Četba obou hereckých hostů byla mistrovská, ale nutno říct, že oba páni trenéři se svého "uměleckého" úkolu zhostili skvěle a podali vynikající výkon.
Ladislav Frej napsal na druhý den autorce a všem ve fotbalové Dukle následující řádky:
"Zuzanko, to Tě osvítil Duch Svatý, že jsi mě, kouzelnice, uvedla do místa, ve kterém jsem se cítil , jak na jiném světě. A to doslova, věř mi. Snad to dělá to okno s neuvěřitelným výhledem, který v člověku budí pocit spojení se světem, do kterého nahlíží a je do něj vtahován a nechává na sebe působit jeho dobro. Co to způsobuje? Genius loci? Společnost lidí, cílevědomě pracujících na pěstování nových generací, od toho potěru, hemžícího se pod nohama, až po ty " klacky ", ať mi ti kluci prominou, nad jejichž projevy neskutečné otevřenosti, upřímnosti bez studu, samozřejmě a upřímně se otevírají před kamarády i svými trenéry. Jak se vám TOHLE podařilo?
V duchu jsem vzpomněl na Avatar. Nevíš, co mně jej připomnělo? Asi to společné semínko Pathosu, bylinky, která je tou cyničtější částí společnosti šmahem opovrhována, vydávána za slabost.
Nebudu Ti dál sdělovat tu snůšku pocitů, které to vyvolalo. Vesměs očistných, abych tak řekl. Dík.
Držím vám všem palce.
Upřímně a rád přijímám pozvání na zápasy Dukly.
Láďa Frej
P. S. Ať vzkvétá kultivace!"
A Kristýna Frejová dodala:
"Mám dceru...mám takovou celkem odvážnou dceru...bude jí osm a fotbal hrát neumí...ale fakt vůbec...Ale protože je jaká je...chodíme lozit, jezdíme na tučňáku, na raftu, na koních, šnorchlujeme, slaňujeme, potápíme se, kolujeme, bruslujeme...prostě mám dceru a jsem na ní neskonale pyšná...ale kdybych měla syna... Byla bych neskonale pyšná na to, vidět ho mezi Vámi. Viděla jsem totiž krásné sebevědomé kluky, kteří jsou si vědomi širších souvislostí, kluky kteří jsou schopní pojmenovat svůj vztah k fotbalu, který milují a kteří dokážou vzpřímeně a pevným hlasem mluvit o bolesti, kterou by člověk nejraději vytěsnil...viděla jsem kluky, kteří se nestydí za svoje city, kluky, kteří jsou připravení převzít zodpovědnost sami za sebe a to sebepřijetí z nich v mých očích dělá hotové a odvážné chlapy...
Mám dceru...a kdyby si pro ní jednou přišel frajer Vašeho formátu, kluci...myslím, že bych o ní strach neměla!:))Díky Vám všem za krásné odpoledne!
Kristýna"