Máme za sebou podzimní část sezony, jak ji hodnotíš?
Pokažený závěr sezóny mě netěší, ale i takové situace ke sportu patří. Postavení v tabulce je na práci, kterou se tu všichni snaží odevzdat ve prospěch hráčů tristní. Bohužel herní projev nekoresponduje s dosaženým bodovým ziskem a proto spokojen být nemůžu. Velice důležité pro další přístup k tréninkovému procesu je pro mě zjištění o charakterových i dovednostních dispozicích jednotlivých hráčů. Chyběla my oddanost a válečnické srdce, velkým problémem je nulová komunikace mých hráčů. Zlepšení těchto vlastností budou naše cíle do zimní přestávky. Tato část soutěže je pro nás všechny výzva k velkému zlepšení a společně s hráči uděláme vše pro napravení naší reputace.
Jaké největší pozitivum bys vyzdvihl v této půlsezoně?
Po nepovedeném začátku jednoznačně herní progres a s tím spojená herní dominance ve většině utkání. Spokojen jsem byl s přístupem hráčů k tréninkovému procesu.
Na čem je třeba zapracovat?
Každého hráče posunout ke svému výkonnostnímu stropu (kondičně i herně). Bez jejich tvrdé práce to nepůjde. Jsem přesvědčen, že jakýkoliv úspěch je vybudován na nepohodlné cestě, kdo to pochopí má šanci. Co se týče týmového herního výkonu jednoznačně lepší obranná fáze, efektivita a přímočařejší, tahová hra.
Přišel jsi v rozjeté sezoně, jak probíhalo sžití s týmem?
Rychle a bez problémů. Měl jsem dostatek informací z různých zdrojů. Důležité bylo rychle pochopit klubový systém a způsob hry, abych klukům nepletl hlavu.
Co vás čeká o zimní pauze?
Tréninkový proces podložený analýzou hry a diagnostickými testy na FTVS (větší individualizace). Hráči dostanou individuální plán a pokud ho budou plnit, budeme se zlepšovat. Přípravné období se nebude lišit od hlavního tréninkovou zátěží, ale co nám ho určitě zpříjemní je kvalita soupeřů, které se nám povedlo dohodnout a sní spojená konfrontace.
Teď trošku o tobě, co máš za sebou jako hráč?
To je slušný dějepis, to je tak dávno, že si to ani nepamatuji. Jsem spokojen s tím co a kde jsem hrál. Radši koukám dopředu, zpátky jen když se potkáme s bývalými spoluhráči a to většinou publikovat nejde.
Jak ses dostal k trenérské profesi?
Jednoduše, fotbal je můj život a já v něm chtěl zůstat, vždy mě bavilo sledovat trenéry, jak pracují. Po vážném zranění kolene jsem dostal možnost pracovat jako správce stadionu a trénovat děti. Nikdy mi nestačí zůstat pod vrcholem, a proto moje cesta vedla na studium požadovaných licencí, které jsem zdárně před třemi roky ukončil.
Jakými kluby a kategoriemi jsi celkově jako trenér prošel?
Od žáků přes dorost, juniorku až na vrchol v Jablonci, kterému děkuji za příležitost a momentálně v akademii Dukly kategorii U 19. Nesmím zapomenout na období, kdy jsem dělal hrajícího trenéra v Pěnčíně KP, to by mi neodpustili (slušná škola).
Trénoval jsi i první tým v Jablonci, v čem je největší rozdíl v trénování mužů a mládeže?
V podmínkách pro trénink. Ve věku a jejich specifik. Mediální pozornosti. Myslím si, že přístup trenéra by měl být stejný všude.
Jak se to vůbec stane, že z áčka Jablonce jdeš zpět k mládeži, jsou ti tyto kategorie blíž a nebo se časem chystáš vrátit do první ligy?
Nejsi první, kdo se mě na to ptá, a spousta lidí mě od tohoto kroku odrazovala, ale já vím, že jsem udělal na své cestě to nejlepší co jsem mohl. Než sedět doma a čekat na nabídku to budu radši pracovat. Bonusem tady je jaké lidi jsem tady na Dukle potkal. Je to jednoduchý, práce mě musí bavit a oslovit. Kdo okusil nejvyšší soutěž, chce tu drogu zase, u mě nevyjímaje. Jen mám jasno, že musím být na šanci, která určitě přijde ještě lépe připraven, proto jsem rád, že mohu být právě tady na Dukle.
Kdo tě přivedl do Dukly a proč si se sem rozhodl jít?
Michal Prokeš. On, jeho vize fotbalu a fungování klubu.
Jak se ti tu líbí?
Jsem rád, že mohu být součástí budování fungujícího týmu a až čas ukáže jak to bylo prospěšné pro obě strany.
